FK ADMIRA PRAHA B- SLAVOJ PODOLÍ 1:2 (1:0)
V neděli ve 14:00 jsme zajížděli na venkovní utkání na hlavní stadion Admiry Praha. Jelikož má hřiště na Admiře asi tak dvojnásobné rozměry oproti našemu, dalo se očekávat, že budeme muset rozhýbat obědové knedlíky a trochu víc pérovat, abychom měli nějakou šanci na úspěch. Z naší sestavy bohužel vypadlo z různých důvodů několik opor – Míša Vondrka (tříslo), Karel Kristen (lýtko), Honza Svoboda (žebra), Červ (prdel), Čert (dítě) nebo Drát (přestup). Další byli s lehkým zraněním na lavičce nebo dokonce museli nastoupit. Proti naší lehce zdecimované jedenáctce se postavila rezerva Admiry B posilněná o hráče širšího kádru A mužstva a taky nabuzená dopoledním vítězstvím A týmu 5:0.
První poločas nabídl spíše bojovnost a spoustu nepřesností. Po pár úvodních minutách jsme zjistili, že Admira nenasadila žádné úchvatné tempo a že se s nimi bez problémů dá hrát. Znenadání ale přišla chyba v 10. minutě, kdy jsme nechali míč doskákat až do vápna a po nedorozumění Martina Bednáře se zaskakujícím brankářem Márou Šumníkem jsme v podstatě darovali Admiře vedení 1:0. Od této chvíle jsme se snažili více tlačit dopředu, ale zabrzďovala nás nepřesnost, nedostatek nabídky a pohybu bez míče a pak také již tradiční jalovost v zakončení. Vyprodukovali jsme pouze pár standardních situací a nedotažených centrů ze strany, ze kterých se však žádná velká šance neurodila. Admiře stačil k udržení vedení průměrný výkon a pouhé nakopávání míčů dopředu na vysokého útočníka.
O poločase nás trenér nabádal k většímu sebevědomí a odvaze s míčem. Vycítili jsme, že z Admiry bychom mohli odvézt minimálně bod, a začali jsme přeci jen trochu aktivněji. Pořád jsme sice zbytečnými nepřesnostmi zahazovali slibně se rozvíjející akce, ale už se nám dařilo více se dostávat na dostřel soupeřovy branky. Díky tomu jsme také vybojovali několik standardek, a z jedné z nich se nám povedlo v 54. minutě vyrovnat díky Robertově nekompromisní hlavičce. Hra se poté opět vyrovnala a začali hrozit také domácí. V několika situacích nás ale podržel s přehledem hrající i chytající Mára. Zápas už v podstatě směřoval k remíze, když se míč dostal na hrot na aktivního Roberta, který už zjevně vyčerpaný udělal z posledních sil velmi pomalou kličku obránci a spadl na zem jak pytel cementu. Rozhodnutí rozhodčího bylo jasné – přímý kop ze zajímavé vzdálenosti těsně za vápnem. Mrak byl spokojen s remízou a tak nabádal Vencu Hrušku, ať to jde zakopnout někam za kantýnu, nicméně Venca neposlechl a přenechal exekuci muži s nejtvrdší a nejpřesnější střelou na Podolí (a možná i v přeboru a v Praze), Martinu Bednářovi. Ten se nerozpakoval, poslal golmana lišácky za zeď a poslal mu na jeho stranu branky poklidnou polovysokou střelu, na kterou už však brankář nedokázal reagovat – 1:2. Pak už se jen dohrálo bez většího vzrušení posledních pár minut a mohli jsme slavit.
Vítězstvím jsme se tak posunuli už na 4. místo tabulky a začínáme plánovat nákup autobusu na divizi…cílem je ale pořád vyhnout se bojům o sestup, což nám ani krásných 33 bodů stále nezaručuje. Nesmíme být prostě idioti a do dalších zápasů jít pořád s plným nasazením. V příštím utkání to hned můžeme potvrdit proti týmu ČAFC.
Hlasy trenérů
Pavel Gregor (Admira B): „Do zápasu jsme vstoupili dobře a rychle jsme se dostali do vedení. Soupeř měl jen nějaké standardky. Druhý poločas jsme nezvládli. Podolí hrálo velmi bojovně a využívalo potenciál urostlého útočníka Jůzka. Jeden gól dal a druhý vypracoval. Alespoň na vyrovnání už jsme neměli čas.”
Josef Jarolím (Podolí): „My jsme prošustrovali první poločas. Vypadalo to, že jsme měli velký respekt z jejich hráčů áčka v sestavě. Dostali jsme rychlý gól a do přestávky jsme se nevzpamatovali. Druhou půli se to zlepšilo, začali jsme si vytvářet šance. Myslím si, že jsme jich měli víc než domácí. Chybělo nám osm lidí, o to je výhra cennější.”
Nejlepší hráč Admiry B: Timothy Pelikán.
Nejlepší hráč Podolí: Václav Hruška.
