SLAVOJ PODOLÍ - SK ÚJEZD P4 3:2 (1:2)
Branky: STŘELCI: 13. Jůzek Robert, 84. Hruška Václav (pen.), 87. Kristen Karel - 2. Podvín Tomáš, 11. Pešír Tomáš (pen.)
Sestava: Vondrka Michal – Vlasák, Bednář, Kristen, Šumník – Svoboda L., Svoboda J., Brož (64. Vondrka), Hruška, Mráček – Jůzek
Souboj prvního s druhým a šlágr kola nebo spíše celého podzimu měl napovědět, jak jsou na tom oba aspiranti na postup.
Důležitost utkání byla všem jasná. Soupeř byl za námi o bod a pokud jsme se chtěli udržet v tabulce před ním, museli jsme neprohrát...příprava tedy byla důkladná a celý týden jsme směřovali k tomu, abychom nic nepodcenili. Probíhaly pohovory s hráči, dlouhé sezení u videa, rozebíralo se jak bránit Pešíra, kdy si nechá Lobo dát loket, kdy koho správně kopnout a upadnout…vše bylo rozebráno do nejmenšího detailu, až by se z toho zavařila i elektronická tužka, jak ale nakonec řekl sám trenér – není to finále mistrovství světa, které hrajete jednou za život. Je tedy potřeba udržet klid na kopačkách a hrát naši hru.
Bohužel toto předsevzetí jsme nechali asi někde na střídačce, protože začátek zápasu se nám vůbec nepovedl. Kdo přišel o pár minut později, musel litovat, protože tak byl ochuzen o důležité okamžiky. S úvodním hvizdem se balon posunul ihned na naši polovinu a Újezd si dokázal vypracovat několik standartek a rohů. Bohužel se opět ukázalo, že bránění standardních situací je naše dlouhodobá slabina. Dostali jsme z nich laciné góly od Slivence, Radotína a teď i od Újezdu. Po jednom z rohů odkopával Martin Brož balon do strany k záložníkovi soupeře, který vrátil míč do vápna, kde ho Podvín trknul hlavou přímo pod břevno – 2. minuta, 0:1. Jakmile jsme začali trochu přebírat iniciativu, přišla druhá pohroma. Dlouhý balon putoval na útočníka hostů, Martin Bednář ho stíhal, ale bohužel podklouzl a na hranici pokutového území stáhl útočníka s sebou – rozhodčí ukázal na penaltu, kterou Pešír sice otřel o tyč, ale míč skončil v brance. 0:2 v 11. minutě, a psychicky jsme byli na dně jako když hrajete s Karlem Kristenem v hospodě karty a padne na vás poslední král. Nesložili jsme ale zbraně, povzbudili jsme se a snažili se s utkáním ještě něco udělat. Soupeř možná trochu polevil, každopádně míč jsme měli více na kopačkách my a také jsme brzy začali hrozit. Hned ve 13. minutě si vyměnili na prostředku balon Brož s Hruškou, ten dál posunul na Mráčka, který ještě uvolnil Jůzka a jeho střela zapadla přesně k tyči – 1:2. Gól nám samozřejmě vlil novou krev do žil, snažili jsme se Újezd ještě víc zatlačit, ale naši hru kazila spousta nepřesností. Situace jsme řešili zbrkle, neposlouchali jsme pokyny od hráčů okolo, a tak naše akce končily zbytečně už v zárodku anebo po nadějném rozjetí přišla nepřesná finální přihrávka. Zároveň jsme museli být pozorní dozadu hlavně proti nebezpečným brejkům, které naštěstí soupeř nedokázal dotáhnout. Ke konci poločasu se nám přeci jen podařilo vykombinovat zálohu a obranu Újezdu a rázem se řítil Ondra Mráček sám na gólmana, ale byl stažen k zemi a nemohlo následovat nic jiného než červená karta pro kapitána hostů Přibyla. Z trestňáku jsme vybojovali rohový kop, který přinesl ještě jeden vzruch před brankou soupeře – jasnou hru rukou však rozhodčí a asi i pomezní přehlédli, a tak se šlo do kabin za stavu 1:2.
O přestávce jsme si řekli, že kvalita je na naší straně, musíme zůstat v klidu a zkusit trpělivě překonávat obranný blok. Snědli jsme pár zelených banánů od Strnyho a šlo se na to.
Obraz hry v druhém poločase byl dle očekávání – Újezd se v deseti lidech nepouštěl do útočení a zůstával v bloku vzadu. Ačkoli se v jejich obraně objevovaly skulinky a bránění nebylo tolik důsledné, my jsme toho vůbec nedokázali využít opět především kvůli kupě nepřesností. Můžeme se vymlouvat na terén, ale spíš to bylo naší nemohoucností a nesmyslným řešením většiny akcí a situací. Pravidelně jsme zdržovali hru při rozehrávce zezadu a když už jsme dostali míč do stran tak, jak jsme chtěli, tak jsme buď vůbec neodcentrovali nebo trefili jejich prvního hráče. Ze zmaru a bídy nás mohl dostat jako správný kapitán Robert Jůzek, ale po odrazu od soupeřova obránce trestuhodně překopl prázdnou bránu z malého vápna. Času už bylo málo, když hráči Újezdu z nepochopitelných důvodů začali dojíždět a dohrávat souboje, a to ještě v nic neřešících situacích. Výsledkem bylo rychlé vyloučení po dvou žlutých kartách v 77. a 82. minutě pro hráče Hanzlíka. Soupeř ztratil koncentraci, začal si více povídat než hrát a nám se začali otevírat další vrátka v obraně. Nakonec nám navíc pomohla sporná situace. V. Hruška navedl balon středem a posunul ho na rozběhnutého Šumníka, který mohl ve vápně obstřelovat gólmana, když se k němu přiřítili skluzem dva hráči a balon urazili i s Márou. Nutno říci, že to bylo dříve, než Mára stihl zakončovat. Rozhodčí každopádně posoudil zákrok jako penaltový. K exekuci se v tomto důležitém okamžiku postavil již osvědčený penaltový mág Václav Hruška a chladnokrevně zakončil sice ne úplně povedenou střelou, ale byl z toho gól a srovnání na 2:2. Soupeř cítil obrovskou křivdu, hráči se začali hádat a překřikovat, jak v pořadu Máte slovo s Míšou Jílkovou a úplně vypadli z rytmu. Do toho se zapojila i střídačka, která se chvilku po červeném faulu dostala do konfliktu s Karlem Kristenem, kdy na něj křičela „Dej nám radši 5 gólů!“. Karel tedy vyslyšel jejich slova, vysunul se dopředu a v 87. minutě po přiťuknutí od V. Hrušky vymetl šibenici branky Újezdu – 3:2. Gól roku, aspirace na Zlatou Přilbu i Borce na konec a obrovská euforie v řadách Podolí! Na druhé straně naopak rezignace a frustrace, kterou korunoval zkušený Tomáš Pešír tím, že odešel předčasně ze hřiště.
Zápas jsme zvládli se štěstím, ale také s přispěním obrovské vůle a bojovnosti. I přes nepříznivý vývoj jsme se nevzdali a ačkoli se nám moc nedařilo ve finální fázi, dokázali jsme to zlomit a nakonec jsme zaslouženě získali 3 body. Atraktivní duel přilákal v sobotním dopoledni na Podolí kromě slušné divácké kulisy taky televizní kamery, a tak musel kapitán Robert Jůzek ještě rozdat rozhovory do TV (za 500 do kasy), a pak už jsme se mohli jít radovat nejen z vítězství, ale díky zaváhání Střešovic v Modřanech také předčasně z titulu podzimního krále naší soutěže. Příští týden zbývá už jen potvrdit vítězství na Stodůlkách a užít si oslavy naplno!
Hodnocení trenéra: I přes nepříznivý začátek jsme podali jsme dobrý, disciplinovaný výkon, naopak soupeř zápas psychicky vůbec nezvládl. Červené karty byly naprosto zasloužené a možná jich mohlo být i více.
Nejlepší hráč dle trenéra: Karel Kristen
Očima fanouška (Jakub Hruška)
Jak se ti líbil sobotní výkon Podolí? Je něco co bys ve hře zlepšil?
Přišel jsem, když to bylo 2:1, takže o většinu podstatného jsem přišel. První poločas špatný, málo pohybu, málo aktivity, to jste mohli být rádi, že to bylo jen 2:1, skoro vůbec jste nedrželi balón. Pomohla vám ta červená, druhá půle byla lepší, víc jste se dostali na balón, ale dlouhou dobu to vlastně bylo úplně bezzubý. Strašně pomalej přechod do útoku. Daleko dřív bych vyměnil Loba s Bedym a hráče s číslem 10 (Mrak) bych dal mnohem dřív doprostřed, protože se poměrně dost hýbe, nabízí a tím vytvoří prostor. Jakmile byl Bedy na rozehrávce a Mrak uprostřed s Venco tak to bylo o dost lepší a něco jste začali vytvářet. Nakonec nejvíc pomohla ta druhá červená, pak penalta, která byla na hraně a celkově nedisciplinovanost hostů. Za podzim, co jsem viděl, tak většinou to nebylo úplně že byste někoho jasně přehrávali, spíš zkušeností a efektivitou jste ty zápasy vyhrávali plus velmi dobrá defenziva.
Jak vidíš šance Podolí na postup do přeboru?
Ohledně postupu je problém, že máte velmi úzký kádr.
Nejlepší hráč dle fanouška: Karel Kristen
