S Modřanama je zápas vždy brán jako derby, a proto se očekávala důkladná příprava z obou stran, bohužel z naší strany to nebylo úplně ideální, v úterý deset účastníků a ve čtvrtek devět, do toho zprávy o zranění Jeřbyho na mimo podolských aktivitách, nemoc Lukáše Svobody a služební cesta Michala Vonderky vnášely mírné obavy ze zápasu, ještě když se Modřanům oproti předchozímu ročníku relativně podařily úvodní zápasy. V předzápasových taktických pokynech tak ze strany trenéra zaznělo, ať hrají Podolští hlavně zodpovědně a trpělivě, což se snažili přes počáteční desetiminutovku, která byla o poznávání soupeřovy momentální formy dodrženo. Podolští se snažili držet míč na svých kopačkách a nutit soupeře běhat, tím ho dostat pod tlak a nepouštět do šancí a přečíslení. Soupeř se snažil po celou dobu zápasu hledat cestu ke svatyni bez chyby chytajícího Vonderky, to jim ale obrana dirigovaná veleskušeným Kristenem nedovolila a s tím jak se Podolští zahřivali a rozehrávali, tak se také začali dostávat do šancí, jak je ale poslední dobou jejich zvykem, tak postupně své šance zahodili Šumník, Hruška trefil tyč a nakonec Jůzek neproměnil penaltu. Naštěstí však po jednom z mnoha rohů, které zahrával Mráček, se hlavou prosadil a zahozenou penaltu tak napravil kapitán Jůzek. Do konce poločasu pak hráči Modřan chtěli srovnat, v čemž jim pomáhal svými třemi zbytečnými fauly během pěti minut Šumník, byly z toho naštěstí pouze nevyužité standartní situace, které neproměnili a tak se do šaten šlo za stavu 0:1. 

V šatně si Podolští řekli akorát, aby dál hráli zodpovědně a bez zbytečného ztrácení balónu s tím, že očekáváme počáteční tlak Modřan a otevření jejich obrany s přibývajícím časem. Do druhého poločasu se tak nastupovalo beze změn na obou stranách a jak se čekalo, tak se i stalo, hráči Modřan se snažili od první minuty druhého poločasu dostat Podolské pod tlak a vytvořit si šanci na srovnání. Naštěstí podolští soupeře ne, že by nepouštěli do šancí, dokonce od počátku svou zodpovědnou hrou Modřanské přehrávali a dostávali se do jednoho přečislení za druhým. Jedno takové přečíslení pak přineslo ono sladké ovoce a po průniku Honzy Svobody do vápna, zpětné přihrávce na Šumníka, jeho střely a asi třech tečích soupeře, se rozvlnila síť za golmanem Modřan, 0:2. Podolští však nadále nenechávali soupeře, kterému postupně docházel dech, spočnout a tlačili se do šancí, které však postupně jednu po druhé zahazovali, naštěstí se k balónu na polovině hřiště dostal Václav Hruška, který udělal ze čtyř hráčů pouze stojící kužely, prošel až do vápna a bez problémů navýšil skóre na 0:3. Do konce zápasu se pak už nestalo nic zvláštního, podolští soupeře pustili akorát k pár rohům, nepřesným centrům, ale střel na bránu bylo jako šafránu a tak si připsal Vonderka třetí nulu v sezóně a společně se svými spoluhráči mohl slavit další cenné tři body, tentokrát z horké půdy Modřan. 

Možná by stálo za to připomenout si, že opět bylo šancí přehršel, ale koncovka ne a ne být ideální, což nás může v důležitých chvílích stát body. Naštěstí obrana řízená Kristenem přináší soupeřům akorát zklamání (ze čtyř zápasů jeden gól je víc než vynikající - jen tak dál a neusnout na vavřínech, příjdou těžší zápasy) a záložní řada, která výborně přenáší hru zahušťuje prostor, doplňuje jak obranu, tak útok a dokáže podržet míč, když je třeba trochu zklidnit hru. 

 

Slovo trenéra: