ČAFC B - SLAVOJ PODOLÍ 3:5 (1:2)
Tak to konečně začalo. Po dlouhé zimní přípravě plné přátelských utkání přicházejí ty zápasy důležité, do tabulky. Tu jsme neměli po podzimu špatně rozehranou, i když na suverénní Duklu JM už jsme koukali z větší dálky. V jakém stylu na podzimní část navážeme, mělo ukázat utkání s ČAFC, kam tradičně zajíždíme na první jarní kolo, ale netradičně, už na Velký pátek. Velký byl určitě pro Roberta Jůzka, který zaznamenal hattrick, ale to hodně předbíhám dění na hřišti. Jako první totiž zahrozili domácí, a to hned několikrát. Sebraný odražený míč, vyhraný následný souboj a úprk na Míšu Vondrku, který si na nedostatek práce nemohl stěžovat. Ze spousty nájezdů si však domácí vybrali k přesnému zakončení pouze jeden a po 20 minutách vedli 1:0. Potřebovali jsme se nějak probrat, něco změnit, nastartovat se. Prvním impulzem bylo prohození Honzy Červenky s Jirkou Hrubým. Zabili jsme tak dvě mouchy jednou ranou. Lépe jsme se vzadu zajišťovali a Hrubý svým pohybem dopomohl k postupné převaze ve středu hřiště. Druhým impulzem pak byla nečekaná, zato skvostná vyrovnávací branka Kuby Veverky po rychle rozehraném rohu. Dál to byl klasický fotbal na malé záběhlické umělce. Spousta soubojů, málo pohledných akcí. Čím více se ale blížil konec prvního poločasu, tím více jsme se přibližovali k brance domácích, až v (doplň prosím minutu, jestli budeš vědět) minutě výborně hrající Martin Bednář, vysunul průnikovou přihrávkou středem hřiště Lukáše Janovského, který si poradil znamenitě. Ještě v první půli tedy otáčíme výsledek na 2:1. Než se šlo do kabin, zahrozili jsme ještě pár standardkami nebo průnikem Davida Perla po lajně a jeho následnou střílenou přihrávkou nebo přihrávanou střelou.
Pokračovat v tempu jaké jsme nasadili v posledních 20 minutách. Tak zněly pokyny z poločasové přestávky. To už se o slovo začal hlásit kanonýr Jůzek, který k důrazu přidal věc zcela nečekanou (dle zkoprnělé obrany domácích i zkoprnělých obličejů nás, spoluhráčů). Parádní technické uvolnění se těsně před šestnáctkou a křižná střela po zemi k tyči. Jak píší v hokejových statistikách: Jůzek (bez asistence). Soupeř tak musel stále více útočit a tím nám vznikaly zajímavé možnosti na brejky. Po jednom se k centru od levé lajny dostal aktivní Veverka a našel Jůzka, který měl tolik času, že si míč ještě sklepl hrudí a zamířil neomylně do …. soupeře. Ten však zahrál rukou a přes protesty domácích se kopala penalta. Navíc s bonusem vyloučeného hráče. Jůzek proměňuje ranou k tyči a vedeme už 4:1. „Proti 10 (9 v poli) se hraje vždycky špatně.“ Tak zní všem známé nepsané pravidlo. Co se však dělo na hřišti, bylo na instruktážní video Jak nehrát proti oslabenému soupeři. Místo držení balonu, jsme se začali bát o výsledek a po nepřesné obrané hlavičce lehce dezorientovaného Janovského soupeř snížil. Netrvalo asi ani pět minut a domácí zahrávali roh, který propadl až na malé vápno, kde stál úplně sám hráč čafky a už neměl problém překonat z blízka Vondrku. Strach o výsledek se změnil v naprostou paniku. Že teď začneme držet balon a donutíme soupeře běhat, o tom nemohla být řeč, ale podařilo se nám alespoň zastavit příval gólů v naší síti. Nervy to však byly až do konce. Vydechnout jsme mohli až s golem Jůzka, do prázdné branky, který tak zkompletoval hattrick. To už byly skutečně poslední minuty zápasu a brankář domácích chodil na standardky. I přes bláznivý vývoj si nakonec odvážíme 3 body a na Duklu (která remizovala se Zlíchovem) už to zas taková dálka není. Hned další týden budeme mít na domácím hřišti v sobotu od 10:30 možnost tuto ztrátu ještě více ztenčit právě proti Dukle. Ale zápas to bude obrovsky náročný.
