SLAVOJ PODOLÍ - VÍTĚZ POHÁRU PFS
Předešlou středu jsme ve finále narazili na do té doby jediného soupeře, který nám dokázal sebrat body, Duklu Jižní Město. I díky tomuto faktu jsme na utkání, které se hrálo v Újezdě nad Lesy, přijeli se značným respektem, ale i s velkým očekáváním kvalitního zápasu. Na klucích bylo již při rozcvičce vidět, že tento zápas neberou na lehkou váhu, a že by pro ně případné vítězství, stejně jako pro celý trenérský sbor, znamenalo hodně. I díky kvalitě, kterou tuto finále představovalo, jsme na kluky hlavně apelovali, aby si zápas užili a nenechali se strhnou stresem, který provází velká utkání.
Utkání začalo dle našeho očekávání, Dukla držela převážně balon, my jsme však byli podstatně nebezpečnějším mužstvem. To se ukázalo hned v 5. minutě když se prosadil po krásné individuální akci Hoang Tran Luu. První gól v nás probudil obrovskou euforii a bohužel také pocit, že zápas se vyhraje sám. Prakticky hned po vstřelení gólu jsme se stáhli do obrany a dali tak Dukle všechen prostor, který ke kombinaci potřebovala. Nemůžeme říci, že jsme v tu chvíli byli lepším týmem. Kluci potřebovali přestávku, na každém souboji byla vidět nepochopitelná ztráta nadšení pro výhru či hru jako takovou a to mohla vyřešit jen přestávka. Naneštěstí pro nás se však těsně před koncem Dukla prosadila a my tak do kabin odcházeli za pro nás nepříznivého nerozhodného stavu. O půlce jsme se snažili v klucích znovu probudit onu jiskru, jež jim dle našeho názoru chyběla, a díky které fotbal stojí za to hrát. I přes naše snahy však začátek druhého poločasu vypadal stejně jako konec poločasu předchozího. Hned v první minutě druhého poločasu se Dukla po jasném faulu na našeho brankáře dostala do vedení. To samozřejmě ještě více, pokud to bylo možné, srazilo naší psychiku. Posledním pomyslným hřebíčkem do naší rakve byl nešťastný vlastní gól Matyáše Kerdy, od kterého se míč až z velkého vápna odrazil za záda našeho brankáře. Toto byla pro nás již alarmující situace, a proto jsme se rozhodly naši hru více otevřít a změnit rozestavení na čtyři útočníky. Právě změna rozestavení byla kritická pro další vývoj zápasu. Dukla po třetím gólu stejně jako my začala již přemýšlet „jak titul oslaví.“ Právě tento způsob myšlení, který vedl ke ztrátě naší koncentrace v prvním poločase, se stal osudným i hráčům Dukly. Postupem času jsme si začali vytvářet stále větší a větší situace. Času však bylo zoufale málo. Zasloužený gól na 3:2 přišel pouhých 5 minut před koncem. Na klucích však bylo vidět, že věří, a že Dukle titul rozhodně nedají zadarmo. Snad i ona zarputilost, s kterou si kluci šli pro vítězství, nás přiměla všechny věřit, že zápas ještě není ztracený, to ale už běžela poslední minuta utkání a nám stále zbýval jeden vstřelený gól pro vynucení penaltového rozstřelu. Běžela poslední minuta zápasu, Tomáš Stýblo si vzal na levé straně hřiště míč, obešel dva hráče a našel krásným centrem našeho kapitána Matěje Zdobnického. Ten si míč krásně píchnul kolem posledního obránce soupeře a ten neměl jinou možnost než našeho kapitána zfaulovat, jasná penalta. K té se postavil již zmiňovaný Tomáš Stýblo a k naší obrovské radosti poslal tento neuvěřitelný zápas do penaltového rozstřelu, jež nám přinesl dva hrdiny. První dvě penalty soupeře zlikvidoval náš dnes výborný brankář Matěj Pauer. Abych řekl pravdu, v tu chvíli jsme si byli naším vítězstvím téměř jisti. To by však nebyl tento zápas, abychom k vítezství přišli tak lehce. Jednu z našich penalt nedal dnešní kanonýr Tran Luu a penaltu v 5. sérii, která nám již mohla přinést vítězství, trestuhodně zahodil Ondřej Halasz. A proto přišla takzvaná „náhlá smrt.“ Hned první penaltu soupeře bravurně vychytal dnes opravdu výborná brankář Matěj Pauer a přihrál nám tak na zlatém podnose další „matchball.“ K tomu se nečekaně postavil hráč, který se do předchozí části utkání sice nezapojil největší mírou, přesto však kluky stále povzbuzoval k vítězství jak z lavičky, tak poté na hřišti. Náš pomyslný žolík Michal Novák. Ten si postavil míč a nekompromisně ho uklidil k tyči. Oslavy titulu mohly začít!!
Na závěr bych chtěl ještě vyzdvihnout dva hráče, kteří se sice na listinu střelců nijak nezapsali, byli však pro výhru tohoto zápasu z našeho pohledu jedni z nejdůležitějších. Jsou to Matyáš Kerda a Jan Kabeláč. Hlavně v druhém poločase byl jejich výkon v obraně pro naši hru stěžejní, a proto si myslíme, že i oni si zaslouží uznání za výhru! Co k tomuto zápasu ještě dodat? Snad jen, že fotbal je krásný sport, který Vám přinese pocity, vzpomínky a momenty při kterých máte chuť se štípnout, jestli náhodou nesníte. Tohle byl jeden z těch momentů, díky kterému se vyplatí hrát fotbal, či trénovat fotbal. Díky kluci!
