SK LIBUŠ - SLAVOJ PODOLÍ 0:1 (0:0)
V sobotu 14. dubna se na hřišti SK Libuš odehrálo dlouho očekávané utkání, které mělo výrazně napovědět, kdo v letošním Pražském přeboru starších žáků získá mistrovský titul. My jsme do zápasu nastupovali s tříbodovým náskokem a věděli jsme, že případné vítězství nás velmi výrazně posune ke splnění našeho předsezonního cíle. Musím přiznat, že jsme tímto utkáním žili takřka celou dlouhou zimní přípravu a zejména v posledních dnech jsme se již naprosto nemohli dočkat, až souboj vypukne. Věděli jsme, že nás dnes čeká velmi těžké utkání, protože tým Libuše je fotbalově velmi kvalitní a zatím v soutěži také nastřílel nejvíce branek. Zároveň, jsme ale byli přesvědčeni, že se můžeme porazit pouze my sami. Mužstvo Libuše je silné kombinačně, ale z naší zkušenosti pouze v prvních dvou třetinách hřiště. Proto jsme se soustředili na bránění půlící čáry a zachytávání následných průnikových přihrávek na nabíhající libušské útočníky. V útočné fázi jsme pak chtěli hru roztahovat do krajů a využívat jejich přehušťování našimi ofenzivními hráči. Zároveň jsme věděli, že na soupeře budou platit rychle rozehrané fauly, dlouhé auty a dobře zahrávané rohy. Kluky dnes nebylo potřeba vůbec motivovat, věděli jsme, o co se hraje. Jak správně zmínil jeden z trenérů, pro takové dny se nejenom hraje fotbal, ale i žije.
Od počátku utkání se klukům dařilo plnit všechny naše pokyny. Již v prvních pěti minutách jsme se třikrát hnali sami na domácího brankáře, po výše zmíněných dlouhých autech a rychlých rozehrávkách. Naneštěstí dvakrát Stýblo ani Hoang, který jinak odehrál famózní utkání, na domácího brankáře v naprostých tutovkách nevyzráli. Dále se utkání odehrávalo přesně dle očekávání. Domácí drželi balon a kombinovali, ovšem pouze na vlastní polovině. Jakmile se dostali blíže k naší brance, volili průnikové přihrávky, které jsme velmi zkušeně zachytávali. Díky tomu si domácí v podstatě za celé utkání nepřipsali žádnou brankovou šanci a dokonce ani pořádnou přímou střelu na branku. My jsme se snažili přecházet do rychlých brejků, ale nutno podotknout, že se nám to s končící půlí dařilo čím dál méně. Na konci prvního poločasu si soupeř vytvořil platonický tlak, ale jak bylo zmíněnou výše, s nulovým ohrožením naší branky.
O poločase jsme klukům vštěpovali, že jsme utkání dostali přesně do té fáze, ve které jej chceme mít. Domácí potřebovali utkání určitě vyhrát a my čekali, že budou čím dál nervóznější. To jsme ovšem podpořili opět výborným vstupem do poločasu. Domácí jsme zatlačili a vytvořili si sérii rohů. Ty v poslední době opravdu velmi nebezpečně zahrává Vlach. Ten po třetím rohu v řadě našel na zadní tyči Stýbla, který nehlídán vsítil veledůležitou branku hlavou. Vypukla samozřejmě euforie, na kterou jsme navázali a dalších minimálně 10 minut nepustili domácí z vlastní poloviny. Posledních dvacet minut se odehrávalo v trendu zjednodušené hry domácích, kterou se nám dařilo bourat a čím dál více hrozit do jejich otevřené obrany. Ke konci zápasu jsme si vytvořili a opět zahodili několik samostatných nájezdů. Domácím se však kromě několika závarů nepodařilo vytvořit žádný tlak a utkání jsme celkem v poklidu dovedli do vítězného konce.
No a mohlo se slavit. Náskok ve vedení soutěže jsme navýšili již na šest bodů a udělali snad zásadní krok směrem k titulu. Pro kluky se pak jednalo o obrovský zážitek, hrát před daleko větším a hlavně bouřlivějším obecenstvem, než jsou zvyklí. Zároveň jsme velmi rádi, že dnes vyhrál tým, který to chtěl více, a který si to po fotbalové a taktické stránce určitě i více zasloužil. Sezona ale ještě nekončí, ještě zbývá devět důležitých utkání v Přeboru. Před sezonou jsme si zároveň vytyčili cíl v podobě zisku „Double“, tedy vítězství i v Pražském poháru. Velmi pravděpodobně nás tak čeká další utkání s Libuší, na které se již nyní těšíme
