SK HOSTIVAŘ - SLAVOJ PODOLÍ  0:2 (0:0)

 

 

K poslednímu vekovnímu utkání jsme zajižděli na hřiště Hostivaře a nikdo nemusel připomínat, o co se hraje. Vítězství by nás hodně posunulo vysněnému titulu, každý jiný výsledek už by naše šance odsouval do roviny teorií. Tropické vedro, vyschlá tráva, to vše nám moc nenahrávalo. Alespoň, že soupiska byla téměr kompletní.

Ač jsme si před zápasem říkali, že je to utkání jako každé jiné, zvláštní atmosféra nervozity byla v kabině jasně patrná. Začali jsme ale výborně, hned ve druhé minutě trestný kop zakroutil Brezina na zadní tyč, Bláha si pěkně naskočil, hlavou uklidil do sítě a dvě vteřiny jsme žili v nenadálé euforii. Bohužel domácí lajnový rozhodčí zvedl praporek na znamení ofsajdu a hlavní ho odpískal. Bohužel nás to srazilo trošku dolu a v dalším průběhu jsme opět propadli nervozitě. Domácí výborně bránili, dopředu však nic nevymýšleli a vše nám co nejrychleji odkopávali na naší polovinu se snahou z nějakého náhodného brejku ohrozit gólmana v bráně. Náš střed zálohy hrál velmi dobře, bohužel nám vůbec nefungovala krajní záloha a málo která naše akce měla hlavu a patu. Spíš to bylo na náhodu na útočníky, ty ale byli dost odříznutí a těžko se prosazovali do nějakého zakončení. Do pár pološancí se dostal Bláha, ale nic nebezpečného to pro domácí neznamenalo. Hostivařstí se pouze jednou trefili mezi tyče, o to však nebezpečněji, ale náš gólman dnes nemýnil pustit vůbec nic a výborně u pravé tyče vyrazil na roh. Poločas uběhl velmi rychle a stav 0:0 odpovídal předváděné hře obou mužstev.

Do druhého poločasu jsme chtěli oživit naší křídelní hru. Pravá strana zásluhou Šimáka přeci jen začala být nebezpečná, vlevo se však dnes nedařilo nikomu. Přeci jen jsme se postupně začali dostávat častěji k zakončení, ale vždy nějaký kousek nebo šťastnější odraz chyběl. Domácí hrozili pouze sporadicky, přesto však jsme hasili pár jejich šancí na poslední chvíli. Kritický moment přišel v 65. minutě. Útočník domácích se dostal za záda Marešovi, ve vápně rychle zaseknul, náš stoper mu tam nechal nohu a domácí hráč neváhal ani chvíli a upadl - pokutový kop. Domácí hráč však s ním naložil prachbídně a míč poslal vysoko nad !!! Hostivařské to psychicky srazilo strašně dolů, naopak pro podolské to byl konečně budíček, který potřebovali. Domácím začínaly docházet síly a my jsme se stále více tlačili před jejich bránu. Bláha nejdříve hlavou netrefil přesně Šimákův centr, poté se protáhl ve vápně až před gólmana, ale jeho střele chyběli snad dva centimetry. Čas ubíhal strašným tempem a vůle podolských rozhodnout pro sebe narůstala každým dalším dotykem s míčem. Náš prapor trošku symbolicky zaplál v rukou kapitána. V 71. minutě se opět Bláha se štěstím probil ve vápně až před gólmana, ten jeho střelu vyrazil. Na penaltě však dostal trošku prostoru Janoušek a poslal míč z jedničky do sítě - 0:1 z pohledu domácích. Neskutečná euforie zaplavila podolskou lavičku i jejich početné fanoušky. Domácí už neměli fyzické ani morální síly s výsledkem něco udělat. A tak v 80. minutě při poslední standartní situaci zápasu potvrdil naše cenné vítězství Barth hlavou po dalekonosném centru od Mareše - 0:2.

Pak už mohli v podolské kabině začít znít vítězné chorály. Co se týká kvality našeho výkonu, zhodnotil bych ho jako jeden z nejslabších, na jaře určitě. Svojí roli sehrálo určitě obrovské vedro a i nervozita. Přeci jen se hrálo o zhodnocení celé této sezony. Na druhou stranu srdíčko jsme do toho opět dali, vůle byla na všech očividná a i proto možná k nám fotbalový Bůh naklonil misky vah. Zbývá poslední domácí zápas s posledním týmem tabulky....

 

 

SLAVOJ PODOLÍ - FK ŘEPORYJE  4:0 (1:0)

 

Předehrávku posledního kola jsme si naplánovali na středu, v pátek jsme odjížděli na mezinárodní turnaj do Německa.

Po úterních bouřkách už byl vzduch přeci jen dýchatelnější, ani trávník nebyl již tak tvrdý. Naše předpokládaná výhra s posledním týmem tabulky měla definitivně potvrdit naše celkové vítězství v soutěži. Všichni jsme se však přesvědčili, jak těžké může být udělat poslední, zdánlivě lehký krůček.....

Začali jsme vcelku dobře, uvěznili hosty na jejich polovině a v 7. minutě otevřel skóre Král po typické akci Šimáka po pravé straně a následném stříleném centru - 1:0. Dál jsme soupeře přehrávali, avšak finální řešení akcí, kdy jsme místo hry po zemi nakopávali míče vzduchem, nevedlo k ničemu. Když už jsme míč udrželi na zemi a dostali se k našim křídelním akcím, téměř nicotný tlak ve vápně nedělal hostujícím obráncům žádné problémy. A když už jsme se dostali k zakončení, trefovali jsme kvalitního gólmana soupeře. Hosté se na naší polovinu dostávali pouze z výkopů brankáře, popřípadě dlouhými nákopy ze standartních situací. Několikrát se dokonce dostali k nebezpečným střelám, náš gólman však podal opět výborný výkon a posunul svojí neprůstřelnost už na druhý zápas v řadě.

Do druhého poločasu jsme si řekli, co chceme na naší hře změnit a hlavně už se uklidnit nějakými dalšími góly. Od začátku poločasu jsme se již více tlačili do zakončení, Barth dvakrát tváří tvář gólmanovi však nedokázal dostat míč do sítě. V 50. minutě jsme si pomohli rohovým kopem, centr od praporku si našel stoper Mareš a hlavou uklidnil náš tým 2:0. Pak už se nám dýchalo lépe, najednou se naše hra uklidnila a zlepšila. Další dva góly přidali Bláha prudkou střelou (3:0) a Záruba z rohu - 4:0. Mohli jsme konečně prostřídat a dát více prostoru hráčům, kteří v sezoně tolik příležitostí nedostávali.

Dokázali jsme to. Na jaře 9 výher z 9 zápasů a to znamená jediné - titul putuje na Kavčí Hory. Některé zápasy jsme zvládali fotbalovostí, v některých se nám až tolik nedařilo, ale urvali jsme to neskutečnou vůlí a bojovností. Jsme rádi, že za tu tvrdou práci kluci sklízí zasloužené ovoce. I když v zimní přípravě nás sužovala velká absence, nakonec jsme se připravili nejlépe ze všech. 

Díky klukům za celou sezonu, za to, jak za tímto vysoko stanoveným cílem šli od prvního dne. Už teď se těšíme na další sezonu a věřte, že tahle parta ještě neřekla poslední slovo....