FK ŘEPORYJE - SLAVOJ PODOLÍ 2:5 (2:0)
Do posledního podzimního kola jsme šli jako jasný favorit, soupeř z Řeporyjí zatím nedokázal získat ani bod, i když jeho prohry nebyly nikterak ostudné, většinou o dva, tři góly. Hřiště v Řeporyjích asi trpí velkou zátěží, terén byl hrozně hrbolatý, navíc divných rozměrů, což už před zápasem napovídalo, že tady se fotbalovostí budeme jen těžko prosazovat. Vzhledem k soupeři jsme od začátku chtěli dát více prostoru na hřišti těm, kteří v podzimní sezoně nedostávali tolik příležitostí.
Změny v sestavě, i přes důrazné varování v kabině podcenění soupeře, neochota hrát i bojovat mohly vést k jedinému. První varování jsme ještě přežili bez úhony, když útočník domácích, osamocen ve vápně, překopl naší bránu. Budíček ale nepřišel a soupeř nás během minuty dvakrát potrestal. Po dvou útocích domácích, kdy jsme jen nepochopitelně přihlíželi, jsme již v 8. minutě prohrávali 2:0. Navíc kvůli zranění musel odstoupit stoper Malák. Tak katastrofální začátek s námi zamával, naopak soupeři narostlo sebevědomí a chuť získat první body zvedalo jejich bojovnost a obětavost. Začali jsme točit sestavou ve snaze něco změnit, ale nikomu se příliš nedařilo. Naštěstí jsme alespoň zastavili chutě domácích k dalším akcím už pozornější obranou. Posledních patnáct minut prvního poločasu jsme se konečně dostávali poblíž domácí branky, ale tam jsme si vůbec nevěděli rady a akce většinou končily ztrátou míče. První vlaštovka přišla až z kopačky kapitána Janouška, jeho střelu však zastavila levá spojnice domácí branky. Bohužel více jsme toho za první poločas nepředvedli.
Co nám pomohlo v kabině před druhým poločasem, si necháme jen pro sebe 
Každopádně do druhého poločasu vlétlo jiné mužstvo, než ze hřiště odcházelo z poločasu prvního. Obrovské nasazení, bojovnost o každý míč, ochota všech ještě s výsledkem něco udělat byla vidět od úvodního hvizdu. Velmi nám pomohl rychlý gól už po dvou minutách, kdy důrazný Bláha přetlačil obránce i gólmana domácích a snížil na 2:1. Od této chvíle kluci posadili domácí na kolotoč, ze kterého slezli až se závěrečným hvizdem dnes kvalitního rozhodčího. Řeporyjští nevěděli kam dřív skočit, po zisku míče byli okamžitě pod tlakem a o míč přicházeli. Vyrovnání přišlo v 54. minutě po faulu před velkým vápnem, který potrestal Brezina svojí dělovkou, a rázem to bylo 2:2. Každá naše akce byla nebezpečná, konečně jsme začali víc střílet a bylo jen otázkou času, kdy zápas zlomíme na svou stranu. To se povedlo v 56. minutě, kdy se míč do vápna propadl až k Hromádkovi a ten svou slabší pravou neomylně zakončil – 2:3 z pohledu domácích. Najednou se nám vše dařilo, vycházely kombinace po zemi i akce po stranách. V 68. minutě si vzal slovo opět Hromádka a opět pravou nohou definitivně uklidnil podolské fanoušky – 2:4. Poslední gólovou akci vymyslel v 71. minutě Záruba, protáhnul se po pravé straně domácí obrany a jeho střílený centr si srazil obránce do vlastní sítě – 2:5.
Co dodat…chtěli jsme si konečně užít zápas bez nervů, v prvním poločase rychle rozhodnout a pak v klidu dohrát. Člověk míní, život mění, i když vlastně po prvním poločase málem rozhodnuto bylo. První poločas hoďme za hlavu, stává se to i lepším týmům. Druhý poločas budiž důkazem, že tento tým má charakter, má srdíčko, touhu vítězit a přidává k tomu i fotbalovost.
