ROZHOVOR S PAVLEM SULKEM
Studuje sportovní vysokou školu, hraje za A tým mužů AFK Slavoj Podolí, trénuje podolskou i sparťanskou fotbalovou mládež. To všechno PAVEL SULEK stíhá a v nabitém programu si našel čas i na krátký rozhovor.
Pavle, v kolika letech jsi začal hrát fotbal a kdo tě k němu přivedl?
Fotbal jsem začal hrát asi v 6 letech. Šel jsem zkusit štěstí na nábor do Sparty, kde si mě k mému překvapení vybrali. Samozřejmě mě k fotbalu přivedli moji rodiče, respektive taťka.
Prošel jsi mládežnickými týmy Slavoje Podolí. Kdo z tvých bývalých spoluhráčů to zatím ve fotbalové kariéře dotáhl nejdál?
Co mám povědomí, tak většina kluků už s aktivním fotbalem skončila. Pouze já a Jakub Kouba jsme zůstali věrní AFK a společně teď nastupujeme za podolské Áčko. Když jsem přišel ze Sparty do Podolí, myslím, že jsem odehrál pár zápasů i s Láďou Krejčím, který teď válí v Itálii, ale jistý si tím úplně nejsem (úsměv).
Jsi v současném kádru A-týmu Podolí, proč se dle tvého názoru stále nedaří postoupit do pražského Přeboru?
Těžká otázka. Důvodů je určitě víc. Co se týká například poslední sezony, tak nám postup utekl jen o 3 body, takže se dá hovořit i o smůle, protože jsme ztratili důležité body tam, kde jsme opravdu neměli. Ale nemá cenu se vymlouvat. V současném kádru Áčka se najdou talentovaní hráči, kteří určitě minimálně na Přebor kvalitu mají. Dle mého názoru trénink 2x týdně je prostě na postup málo. Ale na to si musíme sednou se spoluhráči i s trenéry a zkusit to vyřešit.
A teď k tvé trenérské činnosti. Jak to vlastně začalo?
V roce 2013 nastoupil Michal Hladík do funkce trenéra k A mužům AFK. V té době současně zastával i funkci šéftrenéra podolské mládeže. Hledal mezi námi zájemce o trénování mládežnických týmů na Podolí, a protože mě ta myšlenka zaujala, přislíbil jsem mu svou pomoc. Neuvěřitelně mě to chytlo a už nepustilo. Michalovi vděčím i za to, že teď můžu jako asistent sbírat zkušenosti u mládeže Sparty Praha.
První zkušenosti jsi získával jako asistent u kategorie U15, tedy jen o něco mladších hráčů než jsi byl v té době ty. Jaké byly tvé dojmy?
S tím, že kluci byli jen o pár let mladší, jsem problém neměl. Někteří hráči to na mě samozřejmě zkoušeli, ale vždycky jsem si poradil. Hodně mi s mými začátky pomohl Michal Trojan, který byl u této kategorie hlavní trenér. Myslím, že jsme si s Michalem výborně rozuměli a naše spolupráce byla perfektní. Společně jsme dokázali kategorii U15 vrátit do pražského Přeboru starších žáků. I v současné době se potkáváme v trenérské šatně a předáváme si zkušenosti.
Jaké to je vidět fotbal z pohledu trenéra a ne hráče na hřišti?
Samozřejmě je úplně jiný pohled trenéra než hráče. Jelikož se pohybuji většinou u mladších kluků, tak hlavně sleduji, zda kluci plní, nebo se aspoň snaží plnit věci, které se učíme na tréninku, jestli zkoušejí naučené věci, jestli to dělají správně apod. Zatímco jako hráč na hřišti dělám vše pro vítězství.
Nyní máš na starosti jako hlavní trenér podolský potěr, kategorii U9. Jak se ti pracuje s osmiletými dětmi?
Upřímně, po prvním tréninku jsem byl psychicky „vyždímanej“ (smích). Ale po čase, musím říct, že si to sedlo a teď mě to moc baví. Každý trenér by si měl vyzkoušet pracovat s těmi nejmenšími, aby věděl, jaké to je a co to je za „těžkou“ práci.
Jsi na to sám nebo se aktivně snaží zapojit i rodiče?
Mám štěstí, že jsem ročník převzal po opět zmiňovaném Michalu Hladíkovi, který si realizační tým poskládal za svého působení u ročníku 2008 z rodičů hráčů. A díky za to, s asistenty i s vedoucí jsme si sedli a teď jsou z nás dobří přátelé. Nehledě na to, že se začali taky vzdělávat v oblasti trenéřiny, což mi usnadňuje práci.
Trénuješ je již druhým rokem, jakými úspěchy se můžete pochlubit?
Jelikož se v této kategorii ještě nehraje na výsledky, tak žádná umístění v tabulkách neřešíme. Úspěchem je, že máme velké množství šikovných hráčů, kteří se stále zlepšují. Pokud na sobě budou neustále pracovat, určitě někteří mají šanci dostat se do věhlasnějších týmů. Největší radost mi dělá, že naše zápasy jsou velmi zajímavé na pohled.
Přibliž nám trochu své svěřence, třeba některý z nich půjde ve šlépějích našeho odchovance Ládi Krejčího…
Konkrétně jmenovat nikoho nechci, fotbal je přece kolektivní sport. Máme několik šikovnějších hráčů, kteří táhnou každý zápas ostatní spoluhráče k heroickým výkonům a tak to má být. O některé kluky už je zájem z jiných klubů, dva jsme dokonce měli pár měsíců na zkoušku ve Spartě. Ale co bych mluvil, přijďte se na nás podívat !!!
I trenéři se musí vzdělávat….jak jsi v tomto ohledu daleko?
Zatím jsem stihnul vystudovat licenci UEFA B a teď se poctivě připravuji na listopadové přijímací zkoušky na licenci UEFA A. V jarním termínu mi to bohužel nevyšlo, protože o toto studium je v poslední době mezi trenéry velký zájem, který daleko převyšuje kapacitní možnosti.
A poslední otázka. Kam bys to chtěl jednou dotáhnout v osobním, hráčském a trenérském životě?
Nejsem žádný troškař, ale zase chci mít nějaké reálné cíle do blízké budoucnosti. Co se týká trenérské kariéry, tak jednou bych se chtěl stát hlavním trenérem některé žákovské kategorie na Spartě. V hráčském životě už velké ambice nemám, ale ten vysněný postup do Přeboru bych ještě stihnout mohl. V osobním životě chci dokončit vysokou školu a rád bych, aby mi práce byla koníčkem, takže věnovat se fotbalu.
Odpovědi z „jedničky“ :
Nejoblíbenější český tým: AC Sparta Praha
Neoblíbenější zahraniční tým: FCChelsea
Hráčský vzor: Pavel Nedvěd, Frank Lampard
Trenérský vzor: José Mourinho
Typ holek: Je mi to jedno, musí být něčím zajímavá.
Film: To bychom tu byli dlouho J
Jídlo: Italská kuchyně (Pizzy, těstoviny)
Jediná věc na ostrov: Míč
Počet přátel na FCB: 500 asi J
