Dlouhou dobu jsem se neodvažoval vyjádřit k našemu výsledkovému skóre, probíhající podzimní fotbalové soutěže přípravek. Je to dáno především tím, že naše úspěšnost je nulová a gólové příděly soupeřů jsou v počtu desítek branek za zápas. Tým nepůsobí kompaktně a v případě zápasů pak i poměrně roztržitě. Značný rozdíl je viditelný mezi tréninkovými jednotkami a samotnými mistrovskými utkáními. I když se zvyšující se zápasovou minutáží lze hovořit o mírném zlepšení, je nezbytné podotknout, že středobodem celého procesu je také zapracování osmi nových hráčů do týmu.
Samosebou ve svém okolí slyšíme hlasy typu „nechte kluky hrát a buďte trpěliví“. Paradoxem je, že toto vesměs vypadává z úst trenérů, kteří výkonnostně mají významně lepší bilanci, než naše přípravka.
Přesto si myslím, že nadále vytrváváme v poctivé práci. Tým jako takový prozatím nevykazuje známky významnějšího psychického rozpadu. Nezbývá nám, než zatnout zuby a pořádně makat.
Tréninkové tempo nadále nepolevuje, a to samosebou přineslo první vlaštovky v zápase dne 15. 10. proti týmu Hájů. Ne že by soupeř zmírnil naše trápení a uštědřil nám menší počty gólů. To vskutku ne. Ale bylo vidět, že tah na branku i vůli chtít situaci změnit jsme trochu zlepšili. Paradoxem zůstává, že úspěšnost proměněných branek z naší strany je zcela mizivá v poměru vytvořených jasných gólových šancí. Pevně věřím, že toto se nám povede v budoucnu prolomit a i hoši se dočkají úspěchů v podobě většího počtu vstřelených gólů než obdržených.
Přesto nezbývá, než kluky pochválit. Jasné je, že v týmu se nachází v polovině zápasů i několik chodců, kteří svým pohybem, respektive neběháním výrazně týmu nepomáhají. Nelze však všechny házet do jednoho pytle a týmu jako celku je nezbytné poděkovat za dosavadní práci. Veliký dík patří všem rodičům. Z jejich strany máme absolutní pochopení a maximální podporu. Je to až neuvěřitelné, s jakým nadšením nám někteří z rodičů vypomáhají. Všem za to moc děkujeme a hráčům přejeme do budoucna hlavně spoustu gólů.
