SLAVOJ PODOLÍ - SPARTAK KBELY 2:1 (1:1)
Před dalším domácím zápasem se nám v pátek začala hroutit sestava, naštěstí většina marodů se dala do soboty jakžtakž dohromady. Soupeřem nám byl Spartak Kbely a načal tak pro nás těžkou sérii zápasů se soupeři z horní poloviny tabulky.
Terén byl opět dost rozměklý, před námi odehrálo svůj zápas podolské Áčko, což kvalitě trávníku rozhodně nepřidalo. Hned od začátku se potvrdilo, že dnes to bude boj o každý metr hřiště, nebyl čas ani prostor na dlouhé vymýšlení co s míčem. Prvních dvacet minut byly na obou stranách pouze náznaky šancí, pár přímých kopů, ale žádnou tutovku si nedokázal připravit ani jeden tým. Nám se dařilo soupeře přehrávat především po pravé straně zásluhou Šimáka, ale nic se nepovedlo dotáhnout do gólové radosti. A tak, jak už se stává nechtěným pravidlem, dostáváme první gól my. Ve 23. minutě nedokážeme pokrýt dlouhý míč na hranici vápna, náš gólman jde ven z brány, ale odkop se mu nepovede (a ještě navíc zbourá stopera, pro kterého zápas kvůli bolesti zad končí) a hosté nám míč vrací do prázdné brány – 0:1. Takže opět musíme otáčet zápas, což s takovým soupeřem rozhodně není nic snadného. Nicméně trošku soupeře zatlačíme a vypracujeme si obrovskou šanci, když Šimák opět projde po pravé straně, bohužel k jeho prudkému střílenému centru chybí Královi i Hromádkovi snad centimetry. Až 34. minuta potěšila fanoušky podolských. Po faulu ve středu hřiště, zhruba deset metrů před vápnem hostů, se k trestnému kopu postaví Brezina a jeho fantastická střela se odráží od levé spojnice za brankovou čáru – 1:1.
Do druhého poločasu jsme si stanovili jasnou taktiku, malinko pozměnili sestavu a opět jako minulý týden v Počernicích, to kluci dokázali skoro na 100% plnit. Přistupovali jsme včas k hráčům, sami se snažili tlačit do koncovky, i když to přes houževnatého soupeře nebylo jednoduché. Alespoň jednou to vyšlo, dokázali jsme rychle přenést míč z pravé strany doleva na volného Hromádku a ten tvrdě vystřelil. Střela šla sice doprostřed brány, ale gólman dokázal míč vyrazit pouze před sebe, Barth byl tam, kde bylo potřeba a uklidil do prázdné brány – 2:1. O chvilku později měl soupeř na kopačce vyrovnání, to když v nejméně vhodnou chvíli podklouzl Pallas a útočník hostů postupoval sám na naši bránu. Naštěstí situaci nevyřešil nejlépe a jeho střela šla dva metry od pravé tyče. Pak opět naše šance, znovu skvěle sehráno zprava, přes střed, doleva na volného Hromádku, vše z jedničky včetně Hromádkovy střely, která se o kousek stočila mimo bránu hostů. Dál už jsme bránili vcelku pozorně. Poslední šanci na vyrovnání měli hosté v podstatě z ničeho. Dlouhý míč za naši obranu, padající někam k malému vápnu, ale se štěstím nadvakrát pokryl dnes trošku nejistý gólman. A když na druhé straně brankář hostů vytáhnul Brezinovi opět hezky kopnutý přímák, skóre už se do konce zápasu nezměnilo.
Dnes to herně nebylo úplně podle našich představ, kluci sami cítili, že se jim hra moc nedařila. Nicméně když přihlídneme k těžkému terénu, k soupeři, který nám nedaroval ani metr prostoru a také k tomu, že někteří nemocní hráči absolvovali v týdnu pouze jeden trénink, tak bychom to tak tragicky hodnotit neměli. Opět nás zdobila bojovnost i vůle vyhrát a to v takových zápasech bývá rozhodující silou na miskách vah. Tři body zůstaly doma, vítězná série ještě nekončí.
