SKVĚLÝ TURNAJ V RAKOUSKU
Wolfsberg Cup 14. 5. – 15. 5. 2016
Chtěli jsme dětem zprostředkovat netradiční fotbalový zážitek, a proto jsme se rozhodli, že vyrazíme na zahraniční turnaj. Vybrali jsme si turnaj v Rakousku ve městě Wolfsberg. Dalším krokem bylo vybrat hráče, kteří nás budou reprezentovat. Ihned v úvodu je nutno podotknout, že vybraní jedinci včetně naší Dorotky, tak činili na maximum.
Vybraní hráči byli následující: Adam Štros, Luděk Imramovský, Jáchym Tomsa, Marceli Ojrzynski, Dušan Novotný, Martin Gottwald, Denis Beran, Daniel Frank, Jan Hrubec, Jan Obrtel, Robin Korejs, Tomáš Riley, Alex Liška, Dorotka Rychnovská.
Cestou tam to jelo velmi pěkně a v poklidu. Kluci snídali nejenom napečené koláče, ale také různé bonbony, kterými byli vybaveni. Wolfsberg nás přivítal slunečně, přesto počasí na žádnou opalovačku nebylo.
Poté, co jsme se ubytovali a zabrali 2 šatny propojené koupelnou, jsme si šli zatrénovat. Trénovali jsme na jednom z hracích hřišť s Alpami v pozadí. Večeři a potažmo snídaně jsme absolvovali v provizorním stanu u školy, kde jsme byli ubytování. Večer nás čekal uvítací ceremoniál. Nástup probíhal podle zemí, které se turnaje účastnily. Při nástupu hrála státní hymna a zde je potřeba zmínit chování našich kluků a Dorky…..chovali se tak, jak se na reprezentanty sluší a patří. Také z toho byli patřičně vykuleni.
Po sobotní snídaní nás čekal úvodní zápas proti domácí. Štěstí v podobě deště padalo ve velkém, na nás však ne. Pro všechna utkání je společné to, že se jednalo o obrovskou zkušenost. Každá utkání řídil rakouský rozhodčí, který mluvil pouze německy (resp. rakousky podle některých borců) bez sebemenší chuti říct slovo anglicky.
Úvodní zápas se nám nevydařil a snažili jsme se ho hodit za hlavu. To se nám relativně podařilo druhý zápas s bratry ze Slovenska. O remízu jsme přišli v závěrečném konci po pěkném výkonu. Kluci se přizpůsobili rychlému tempu hry a zápas měl spád. Poslední zápas nás čekal s Maďary, kteří celou kategorii U10 vyhráli. A to zaslouženě, zápas lze nazvat „ školou rychlosti“. Přesto jsme se s nimi snažili držet tempo a věřím, že nám tento zápas otevřel oči.
Na turnaj zavítala i naše U15 a tak jsme je šli všichni podpořit. Kluci a naše Dorka fandili celou dobu a nakonec si od kluků včetně trenérů starších vysloužili poděkování a potlesk.
V neděli nás čekali poslední dva zápasy. Počasí bylo chladné a kluci včetně Dorky nevypadali svěže. Nastoupili jsme proti jinému z rakouských celků. Lhal bych, že když jsem viděl naše borce a Dorku, že bych si vsadil na výhru našich. Do utkání jsme vletěli a ujali se vedení, což nám dodalo sebevědomí. Velkým hnacím motorem byla i podpora naší U15. Nejkrásnější okamžik nastal po skandovaném pokřiku dorostenců „dejte jim bůra“…..uprostřed hry se většina našich borců zastavila a otočila ke střídačce a nesmírně se zajímala o výraz „bůra“. Nezbývalo, než fofrem všem vysvětlit co to znamená a pak už jen plnit vyslovené přání fanoušků. Skóre přibývalo a na konci jsme slavili výhru 7:1. Euforie a radost všech byla obrovská.
Poslední zápas jsme hráli proti domácím, kteří dali dohromady 3 týmy. Tohle byl ten třetí. Utkání bylo hodně náročné a padli jsme gólem v poslední vteřině. Starší kluci hnali naše do boje a podporovali. Je pravda, že místní rozhodčí tlačil jejich mužstva a byly tam situace, které se pískat neměly. Přesto jsme se nedokázali soustředit a na jednu vteřinu jsme vypadli z koncentrace a to nás stálo prohru. V tu chvíli se na tvářích některých objevily slzy a hlavy v klínech. Skleslou náladu jsme si šli vyléčit fanděním a podpořit podoláky. Tribunou se neslo: „ Zelená a bíla to jsou barvy naše, nakopem jim prdele a vítězství je naše“. Nálada uvnitř týmu byla hned o něco lepší. S Wolfsbergem jsme se rozloučili předáním medailí.
Jak již bylo zmíněno výše, přesto je nutné to zopakovat, jedná se o velikou zkušenost a kluky to může jedině posunout. Zkušenost nejenom ta fotbalová, ale i to všechny lidsky obohatí. Vřele doporučuji absolvování takového turnaje
