TURNAJ MĚLNÍK - 1.MÍSTO
Pokud bych mohl s trochou nadsázky označit Mělnicky turnaj za "hrad" nebo tvrz, tak naši malí rytíři ho dokonale dobili a vyplenili. Když jsme se přihlásili na mimopražský turnaj byl jsem velmi zvědavý... , proti týmům jako Mělník nebo Litoměřice jsme ještě nehráli, ale kluci to zvládli prostě na výbornou! Slavojáčci vlétli na naše soupeře od prvního zápasu a naše turnajové skóre, 13 vstřelených branek proti jedné obdržené a 4 vítězství, prostě další komentář nepotřebuje. Konečně se nám vyplácí tréninková dřina, při které kluky vedeme k pohybu na hřišti, střelbě a poctivé obraně. Turnaj byl organizátorem velmi dobře připraven, měl spád a myslím že se tam zas rádi vrátíme. O čem bych se ale chtěl zmínit není zlatá medaile, kterou si kluci zasloužili, ale drobné turnajové střípky, které dělají Slavojáčky takovými jací jsou...Mohu začít třeba tím, že mi udělal obrovskou radost Dominik Fojtík jeho hra a pohyb po hřišti byl skvělý, u hry přemýšlí a to je super...Úsměv na tváři mi udělal náš golman Josifek Felfel, když si postěžoval tatinkovi že se v brance prostě nudí... no kluci soupeře opravdu před bránu prostě dnes nepustili..., ale kdy jsem cítil bolest bylo ve chvíli, kdy Josifka Rileye ze zadu srazil soupeř a on se vezl po břiše, okamžitě se zvedl dál bojoval a to, že má odrena kolena nám řekl až po řádném střídání! Dalším bojovníkem je bez diskuze Jenda Zvoník. V souboji dostal ránu do obličeje jednou rukou si držel pusu, slzy v očích, ale nešel střídat nebo se vyplakat k mamce, pořád hrál a vystřídán byl až ve chvíli, kdy si toho všiml rozhodčí a i potom si sedl na střídačku a i když bylo vidět, že to bolí, ani nedutal... Naším nejlepším hráčem byl po zásluze vyhlášen Šimi Dresler a když dostal malou plaketu kopačky, vidím jak na ní upřeně kouká. Samozřejmě mne zajímalo proč a jeho odpověď? Trenére já si chci přečíst co tam
píšou.Tak s mou drobnou pomocí si hrdě přelouskal text a byl spokojený. Ne prohry nebo výhry, ale tyhle drobné okamžiky jsou důležité... Pomoci vám rodičům vychovat z klučíků sebevědomé kluky, kteří si sportovní zkušenosti a kamarádství přenesou i do běžného života. Vůbec se ukazuje, že kluci čím dál více fungují jako tým. Na turnaji seděli na hráčské lavici, rameno na rameno sledovali zápasy soupeřů, rodiče nad nimi na
ochozu měli čas si mezi sebou popovídat a vše bylo prostě v klidu.... I když vše v klidu úplně nebylo. Ve chvíli, kdy kluci začali hrát mne začalo krásně mrazit v zádech, protože naši rodiče totiž neskutečně fandili tleskali a tlačili kluky skvěle dopředu!!! Rodiče byli jste úžasní ! Všem klukům velká gratulace a poděkování!
