První minuty zápasu nasvědčovaly tomu, že domácí mužstvo bude chtít hrát a vyhrát, čemuž také odpovídalo složení základní sestavy. První polovina se nesla v duchu nemalého množství pohledných kombinačních akcí, míč se však v sítí hostů neobjevil. Oproti tomu u hostů byla od začátku zřejmá strategie typu: braň a čekej na protiútok. Až na pár (slovy „dvou“) výpadků, se jim celkem slušně dařilo bránit podolským nájezdům.

Domácí měli po rychle rozehraném autovém vhazování, průniku Jůzka do vápna a nahrávce takzvaně pod sebe na nohách jasné vedení, ale Bednář nepochopitelně minul téměř prázdnou svatyni hostů. To se po několika minutách opakovalo znovu, jen trochu jiným způsobem a s jiným zakončovatelem (kapitánem Jůzkem), kdy z malého vápna po krásném zatažení po levém křídle a ukázkovém centru od Svobody J. nechal vyniknout hostujícího brankáře pohledným zákrokem. Výsledek byl tedy st&aac ute;le 0:0.  Stav se před odchodem do šaten nezměnil. Bohužel po jednom ze soubojů o míč se nejlepší hráč na hřišti Bednář zranil, kdy se udeřil do hlavy v oblasti zátylku a musel vystřídat.

Na začátku druhé půle převzali ofenzivní otěže hosté, a to převážně díky několika osobním chybám domácích, avšak žádná větší hrozba pro branku domácích z toho nevzešla. Střešovickým zřejmě došly síly a posledních 30min. zápasu se odehrávalo převážně v roli domácího mužstva. Šancí bylo nespočet. V několika z nich, v těch vyložených, se postupně objevili; Jůzek, Fidler, Mráček, Svoboda H. i Svoboda L. a Vondrka M. Ve všech případech to onou šancí i skončilo. Posledně jmenovaný korunoval náš nezmar 5min. před koncem, když z přímého kopu asi 22 metrů od branky krásnou točenou střelou trefil tyč. I přesto, že z pohledu diváka to byl fotbal krásný, fanouškovská atmosféra hodná divize a dech se tajil do poslední vteřiny, stav se nezměnil a hráči si podali ruce při svíticím ukazateli 0:0. Nezbývá než popřát našim dvou nešťastně zraněným Bednářovi a Zezulovi brzké zotavení.